Čéška je součástí kolenního kloubu, který se nachází na zadních končetinách psa. Luxací pately bývají nejčastěji postižena trpasličí plemena, dispozice mají nejčastěji trpasličí a toy pudli, ale i papilloni, čivavy, jorkšírští teriéři a japan chini. Postižení se vyskytuje i u jiných plemen. Obecně se dá porovnat, jak velká plemena pro svůj rychlý tělesný vývoj a velkou hmotnost mají problémy s displazií kyčelních kloubů, u malých plemen je jejich miniaturizace oproti přírodním formám určitou degenerací s jejími nepříznivými vlivy. K luxaci pately může dojít po úrazu nebo dědičným založením, kdy degenerací dochází k nedostatečnému vyvinutí kloubní hlavice, jamky nebo kolenní vazy jsou příliš volné. Často se objevují obě příčiny dohromady. Nedostatečné vyvinutí kolenního kloubu může zapříčinit i majitel sám nedostatečnou výživou štěněte v době růstu. Je až s podivem, kolik majitelů krmí svá štěňata zcela nedostatečně (zeleninou, balastními látkami) ze strachu, aby nepřerostla. Bohužel se tak někdy děje na doporučení chovatele! Musíme si uvědomit, že velikost zvířete je zakódována v dědičných informacích a můžeme ji ovlivnit stravou jen minimálně. Pokud ano, tak právě proto dochází k degeneraci tohoto jedince, postižení kosterní soustavy, kvality srsti a podobně. Štěně pro svůj zdravý vývoj musí dostávat nezbytné živočišné bílkoviny pro stavbu tkání a minerály a vitaminy pro vývoj kostry. Avšak i při správné výživě si může některý jedinec přinést dědičné založení pro luxaci pately. Prvních či lehčích příznaků si majitel málokdy povšimne. Pes, aby nemusel kulhat po přílišném zatížení postižené končetiny, ji odlehčuje, tzn. že v průběhu pohybu ji občas zvedne a běží po třech, jsou-li postiženy obě nohy, pak je v odlehčování střídá. Při detailnějším pozorování si však lze povšimnout, že pes nezatěžuje nikdy nemocnou končetinu úplně, váhu reflexivně přenáší na zdravou nohu. Jsou-li postiženy obě končetiny vyšším stupněm luxace dochází ke znemožnění pohybu, poněvadž pes není schopen našlápnout, hřbet je vyhrbený a pes při neschopnosti obě končetiny ohnout je táhne za sebou podobně jako při ochrnutí. U luxace pately podobně jako u displazie rozeznáváme postižení I-IV - od nejlehčího až po nejtěžší stupeň, kdy pes není již schopen se pohybovat. Jelikož se jedná o deformaci kloubu, jde o typický příklad polygenního typu dědičnosti. Tzn., že se na postižení podílí vyšší počet genů malého účinku, které se pak u postiženého jedince sčítají a podle množství vadných genů je to které zvíře postiženo více či méně. Konzervativní léčba je prakticky neúčinná, vykloubenou čéšku je sice možné vrátit do jamky manuálně (při lehčím postižení), příhody se však opakují a pak je účinný jedině operativní zákrok. Podobně jako u displazie kyčelního kloubu lze stanovit u tohoto onemocnění preventivní program. Patela se dá vyšetřit zkušeným veterinárním lékařem pohmatem nebo rentgenovým snímkem. Vyšetření je nutno provést až po roce stáří, kdy je již u těchto plemen ukončen tělesný vývoj. Problémy s luxací se však mohou vyskytnout již u štěňat mezi 4.-6. měsícem stáří. Zvířata postižená III.-IV. stupněm by neměla být do chovu připuštěna, protože vada se potom šíří podle zákonů dědičnosti v celé populaci. Při veterinární studii prováděné ve Švýcarsku se jednoznačně potvrdilo, že čím menší pes, tím větší pravděpodobnost luxace pately. Ponechme tedy čivavám jejich primát nejmenšího psa na světě a nesnažme se ostatní plemena zmenšovat na jejich úroveň. Menší zvíře není lepší než větší jen proto, že je menší!! I u toy pudlů je známo, že větší jedinci se více blíží standardu, zejména tvar lebky je lepší. 

MVDr. Z. Paulíková

převzato z Klubového Zpravodaje Pudl klubu, č.III/93 
materiál stažen z internetových stránek Pudl Klubu