|
Jsem majitelkou mladé fenky brabantíka, která se narodila
v červnu 2005. Jmenuje se Aranka Černá maska. Děláme
spolu výcvik poslušnosti a agility. Protože vím, jak strašně
to Aranku na cvičišti baví, rozhodla jsem se o své zážitky
podělit s ostatními. Chtěla bych touto cestou podpořit
zájem o pracovní a sportovní využití našich miláčků,
protože to není práce, to je radost!
Na
cvičiště Českobudějovické kynologické společnosti jsme
začaly docházet, když byly Arance necelé 4 měsíce. Žijete-li
v rušném centru města, potřebujete mít psa – kvůli jeho
bezpečnosti – dobře zvládnutého. Máme štěstí, že
k nám na cvičiště dochází psi různého věku a
velikosti, od čivavy po irského vlkodava. Aranka neměla žádný
problém se s ostatními skamarádit, a to podle hesla: čím
větší a rychlejší, tím lepší.
Už při vstupu na cvičiště jsme měly částečně nacvičené
některé povely, jako přivolání na jméno, usednutí, místo
+ zůstaň. To nám samozřejmě vstup velmi ulehčilo a brzy
jsme ostatní štěňata v poslušnosti dohnaly, ba rychle
předehnaly. Už na druhé lekci byl vidět neuvěřitelný
pokrok, způsobený především tím, že jsme do té doby používané
granulky jako odměnu vyměnily za malé kousky párku. Dalším
důležitým faktorem je to, že cvičíme každý den, vlastně
kdykoli vyjdeme na ulici. Při výcviku musí být člověk
jemný, ale důsledný. Jakékoli násilí by něžný grifonek
nepřenesl přes srdce. Jeho velkou výhodou je poddajná povaha
a velká ochota ke spolupráci, která se alespoň u nás zvětšovala
tím, čím častěji byla podávána odměna (párek). Náš
výcvik je uzpůsoben přípravě na zkoušky ZOP. Dnes, kdy je
Arance 8,5 měsíce, zvládáme výcvik ve skupině bez
vodítka, a vodítko už nemusíme používat ani při
procházení rušnými ulicemi. Jediný problém nám dělá
povel Volno. Aranka dobře ví, že bude následovat přivolání,
a proto se nevzdaluje, a dokonce poslouchá moje kroky, jestli
se nechci vzdálit já. Grifonci jsou prostě závisláci. Zkoušky
ZOP máme v plánu dělat v červenci, neboť se nejdříve
chceme věnovat prvním výstavám a, doufejme, projít na začátku
července bonitací.
Po nácviku poslušnosti jsme se hned od první výcvikové
lekce věnovaly základům přípravy na agility. Hned jak
Aranka zjistila, že když proběhne tunel, bude následovat voňavý
buřtíček, nemohla jsem ji před tunelem udržet. Za mými
zády si běhá tunely jen tak pro radost. A stejný úspěch měly
i ostatní překážky, které jsme stihly do zimy natrénovat:
skok přes nízkou skočku (stejně byla ze začátku vyšší
než Aranka), látkový tunel (hned napodruhé ji proběhla jako
profík, bez držení látky), kladina. Aranka je neuvěřitelně
rychlá a nadšená do práce, možná až moc. Při nácviku
kladiny na mě trenérka křičela, ať ji zpomalím, nebo
spadne, ale Aranka by se radši uškrtila, než by kladinu
zdolávala pomaleji. Tak tohle prý ještě trenérka neviděla!
Takže celé agility brzdím já, protože já jsem opravdu
nikdy nebyla sportovní typ... Aranky temperament nejlépe popíše
to, že na podzim bez problémů zvládala během jednoho
odpoledne půlhodinové procházky na cvičák a zpět,
hodinovou poslušnost a dvou- až tříhodinové agility
s tím, že prostoje vyplnila rvačkami s kamarádem
King Charles španělem. V běhu a rvačkách je zhruba na
stejné úrovni jako Jack Russel teriéři, méně
temperamentní plemena brzy dostane na lopatky (např. o trochu
starší štěně bearded kolie, které bylo několikanásobně
větší než ona). Musím přiznat, že jsem takový
temperament u brabantíka nečekala, ale myslím, že se
s ním vyrovnávám velmi dobře díky tomu, že je to
pejsek poslušný a poměrně snadno zvládnutelný.
Cvičení
pro radost s grifonky mohu všem jen doporučit. I ostatní
majitelé mi potvrdili, že jejich grifonci společnou práci a
sport milují. Myslím si, že šťastný a dobře vychovaný
grifonek dělá dobrou reklamu svému plemeni, ale zejména
radost svému páníčkovi. Na cvičišti získáte Vy i Váš
pes nové přátele, a určitě se tam budete těšit tak jako
já s Arankou.
Ester
Elexhauserová
|
