PŘEKLAD :
Elke Peper.
ZEME
PŮVODU : Belgie.
DATUM
PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU :
25.03.2003.
POUŽITÍ
: Malý hlídací a společenský pes.
KLASIFIKACE
F.C.I. :
Skupina 9
Společenská plemena.
Sekce
3 Malá
belgická plemena psů.
Bez
zkoušky z výkonu.
KRÁTKÝ
HISTORICKÝ PŘEHLED :
Všechna
tři plemena (grifonek bruselský, grifonek belgický a
brabantík) vycházejí z jednoho malého hrubosrstého
typu psa nazývaného « Smousje », a který se po
staletí nalézal v oblasti Bruselu.V 19. století přineslo
přikřížení ruby zbarvených King Charles španělů a
mopsů krátkou černou srst a vedlo k upevnění dnešního
typu plemene. Tito malí psi jsou velmi pozorní a byli chováni
k tomu, aby střežili kočáry a udržovali stáje prosté
hlodavců.
1883
byli zapsáni první bruselští grifonci do plemenné knihy
Union Royale Cynologique Saint-Hubert (L.O.S.H.): Topsy
(L.O.S.H. č. 163) a Foxine (L.O.S.H. č. 164). Velké
popularitě, které dosáhli již kolem roku 1900, právě tak
jako další plemena, vděčili královskému zájmu, který
jim byl projeven belgickou královnou Marií-Henriettou. Mnoho
jedinců bylo vyvezeno do zahraničí a přispělo tak k rozšíření
a k popularitě plemene.
CELKOVÝ
VZHLED:
Malý
společenský pes; inteligentní, vyrovnaný, pozorný, hrdý,
robustní, téměř kvadratický; s dobře silnými kostmi,
ale přitom elegantní v pohybu a stavbě těla; přitahující
pozornost téměř lidským výrazem.
Obě
variety grifonků jsou hrubosrsté a rozlišují se podle své
barvy, zatímco brabantík je krátkosrstý.
DŮLEŽITÉ
PROPORCE :
Délka
trupu, měřená od ramenního kloubu po sedací kost, by měla
odpovídat co nejlépe kohoutkové výšce.
CHOVÁNÍ
/ CHARAKTER (POVAHA) :
Vyrovnaný
malý pes, pozorný, hrdý, velmi závislý na svém pánu,
velmi ostražitý. Ani bázlivý, ani agresivní.
HLAVA :
Ta
je nejvíce charakteristická a nejnápadnější částí
tohoto psa. Hlava je správně velká v porovnání
k tělu a vyjadřuje téměř lidský výraz. U grifonků
je osrstění hlavy hrubé, odstávající a rozcuchané; přes
oči, na tlamě, lících a čele je delší a vytváří tak
ozdobnou srst na hlavě.
MOZKOVNA
: Široká a kulatá. Čelo je dobře
klenuté.
Stop
: Velice vyjádřený.
OBLIČEJOVÁ
ČÁST LEBKY :
Čenich
: Černý. Nosní houba se nalézá ve stejné výšce s očima..
Je široká s doširoka otevřenými nosními otvory. Při
pohledu ze strany leží špička nosu tak
daleko vzadu, že se brada, čenich a čelo nachází na jedné
rovině.
Tlama
: Obličej je s čenichem velmi krátký: nesmí být delší
než 1,5 cm. U brabantíka se zdá správný obličej kvůli
chybějícímu porostu srsti delší. Nevystupující
tlama způsobuje špatný výraz, stejně tak jako čenich,
jehož horní ohraničující linie leží o něco níž pod
spodní oční linií – obojí jsou těžké chyby.
Pysky
: Černé. Horní a spodní ret mají
těsný kontakt a těsně přiléhají. Horní ret nepřekrývá
povislým pyskem spodní ret. Je-li příliš volný, ruší
to požadovaný výraz.
Čelisti/Zuby
: Dolní čelist je
klenutá, široká, ne špičatá a přesahuje horní,
plemeno má předkus. Řezáky v obou čelistech by měly být
pravidelné a vždy řazeny v rovné linii, zcela rovnoběžné
jeden k druhému. Tlama se musí pevně uzavírat, při
čemž nesmí být viditelné ani zuby, ani jazyk. Šířka a
vyčnívání čela jsou maximálně významné. Musí
se pečlivě dávat pozor na to, aby nechyběl žádný řezák.
Oči
: Daleko od sebe posazené, velké a
kulaté, nikdy vystupující. Hnědé, tak tmavé, jak možno.
Okraje víček jsou černé, a zejména bělmo očí by
nemělo být viditelné. Malé, oválné nebo světlé
oči jsou chybou.
Uši
: Malé, vysoce nasazené s dostatečnou
mezerou od sebe. Nekupírované uši by měly být polovzpřímené
a dopředu klopeně nesené. Příliš velké nebo po stranách
hlavy dolů visící uši jsou nežádoucí. Kupírované uši
jsou špičaté a stojí vzpřímeně. Kupírované a
nekupírované uši jsou stejnoměrně přijatelné.
KRK
:
Střední
délky; s harmonickým přechodem k plecím.
TRUP
:
Délka
trupu odpovídá prakticky kohoutkové výšce. Celkový dojem
je jeden malý, kvadratický, silný pes.
Kohoutek
: Lehce zvýšený.
Hřbet
: Rovný, krátký, silný.
Bedra
: Krátká a svalnatá, velmi lehce
klenutá.
Záď
: Široká a plochá nebo jen velmi
málo spáditá.
Hrudník
: Široký, dobře dosahující až k loktům. Hrudní
kost je dobře vyvinutá, což v profilu způsobuje lehce
vystupující hruď. Žebra jsou dobře klenutá, ale
ani sudovitá, ani příliš plochá.
Dolní
linie : Břicho je
lehce vtažené, slabiny jsou jasně ohraničené.
OCAS
:
Vysoko
nasazený, velmi vysoce nesený. Kupírovaný ocas je o 2/3 své
přirozené délky zkrácen.. Nekupírovaný ocas by měl
být nesen vzpřímeně směřující špičkou ke hřbetu,
aniž by se ho dotýkal nebo byl zatočený. Od přírody
krátký nebo zlomený či zatočený ocas je těžkou chybou.
KONČETINY
HRUDNÍ
KONČETINY :
Celkově
: Hrudní končetiny jsou rovnoběžné a dobré síly kostí,
jsou postavené dostatečně široko od sebe.
Plec
: Normální úhlení lopatky.
Lokty
: Těsně přiléhají k tělu.
Přední
nadprstí : Silné.
Tlapy
: Malé, zaoblené, nevybočují ani
ven ani dovnitř. Jsou nežádoucí prsty pevně spojené,
prsty srostlé. Tlusté polštářky, co nejtmavější. Drápy
především černé, tak tmavé, jako možno.
PÁNEVNÍ
KONČETINY :
Celkově
: Pánevní končetiny dobré síly kostí, zcela rovnoběžné;
úhlení odpovídající k úhlení hrudních končetin.
Koleno :
Dostatečně zaúhlené.
Hlezna
: Nízko posazená, ani úzká, ani
sudovitá.
Tlapy
: Podobně jako u tlap hrudních končetin.
Nesmějí být paspárky.
POHYB
:
Končetiny
se pohybují silně a rovnoběžně, s dobrým posunem z pánevních
končetin. Vysoké poskakování při pohybu hrudních končetin
a mimochod jsou chybné.
OSRSTĚNÍ
SRST:
Struktura
srsti : Grifonek bruselský a
grifonek belgický mají drsnou srst s podsadou. Srst je
od přírody hrubá, lehce vlnitá, ne kudrnatá, a trimuje
se. Srst musí být tak dlouhá, aby se dala posoudit její
struktura. Příliš dlouhá srst ruší siluetu a není žádoucí.
Hedvábná nebo vlněná srst je těžká chyba. Brabantík je
krátkosrstý. Jeho srst je hrubá, rovně přiléhající a
lesklá, je nejvýše 2 cm dlouhá.
Osrstění
hlavy : U grifonků začíná osrstění
hlavy (vous a knír) pod linií oka a čenichu a vede od
jednoho ucha k druhému, přičemž tlama a líce jsou
pokryty hustou srstí, která je delší než ostatní osrstění
těla. Srst přes oči musí být delší než zbývající
srst na lebce a tvořit nadočnicové oblouky.
BARVA
:
Grifonek
bruselský : Červená, načervenalá;
černý nádech je povolen na delším osrstění hlavy.
Grifonek
belgický : Černá, černá s pálením.
Znaky pálení musí být čisté a jednotně syté barvy. Ty
se rozprostírají na hrudních končetinách od tlapek dozadu
k přednímu nadprstí, na pánevních končetinách od
tlapek k hleznu a zabíhají po vnitřních stranách končetin
nahoru. Vyskytují se také na hrudníku, na lících, na bradě,
nad očima, na vnitřní straně uší, pod ocasem a okolo řitního
otvoru. Černá může být také promíchaná s červeno-hnědou,
která je povolená, ačkoli čistě černá a černá s pálením
jsou upřednostňovány.
Brabantík
: Jsou povoleny stejné barvy jako u
obou grifonků. Má černou masku. Šedé nebo
ledově šedé odstíny v masce u starších psů by neměly
být postihovány.
U
všech tří plemen se může tolerovat několik málo bílých
chlupů na hrudníku, nejsou ale vyžadovány.
HMOTNOST
:
Nachází
se mezi 3,5 a 6 kg.
VADY
:
Jakákoliv
odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako
vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru
ke stupni odchylky.
DISKVALIFIKUJÍCÍ
VADY :
-
Nosní
houba depigmentovaná nebo jiné barvy než černé.
-
Trvale
viditelný jazyk při zavřené tlamě.
-
Křivá
spodní čelist.
-
Horní
čelist vyčnívající přes dolní čelist.
-
Jakákoliv
jiná barva zmiňovaná ve standardu, například šedá,
modrá s pálením, hnědá s pálením, játrová.
-
Bílé
skvrny každého druhu.
Psi,
kteří zřetelně vykazují fyzické abnormality nebo poruchy
chování, musí být diskvalifikováni.
POZN.
: Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá
varlata, která se nacházejí zcela v šourku.
