|
Do
nedávna jsme se domnívali, že první grifonci přišli do Čech
až v osmdesátých letech. Výzkumem starých kynologických časopisů
v Moravské zemské knihovně v Brně a v Národní knihovně v
Praze jsme zjistili, že grifonci byli u nás rozšířeni nejen
za první republiky, ale ještě před vznikem Československa.
Již v r.1903 v časopise Svět zvířat se dozvídáme, že
nastává velká obliba tzv.dámských psíčků, jenž se
prezentovali na zemské výstavě v Praze.
Stojí za to citovat autora:
"...přední starostí vystavovatelů musí býti, aby své
psy uvedli do nejlepší kondice, to jest, aby vhodným krmením,
pěstěním srsti, mytím, kartáčováním a vůbec pečlivým
ošetřováním upravili celé vzezření psů na nejvyšší
stupeň krásy a tělesné dokonalosti. Ježto celkové vzezření
vystavených psů hraje při posuzování velkou úlohu a povšechný
pěkný dojem nezůstane nikdy bez značného vlivu na výsledek
oceňování, nutno věnovati i sebe lépe pěstěným psům před
odesláním jich k výstavě péči zdvojenou. Jsou pak to v přední
řadě psíčkové nejvzácnější, něžní, drahocenní psíčkové
dámští či salonní, ti nejútlejší příslušníci psího
světa, kteří vždycky, před výstavou pak zvláště musí být
ošetřováni jak oko v hlavě. Jak choulostivý skvost, jenž
musí býti úzkostlivě hlazen, leštěn a ukrýván, aby
nevzal úhony nebo zkázy úplně. Je vůbec vždycky
choulostivo trpasličí psíčky k výstavám transportovati a
tam pak vydávat v šanc sterým obtížím, svízelům a
nebezpečím jaké útlým tvorečkům hrozí ve výstavním víru,
ruchu a hemžení. Kdo nemůže psíčka takového na výstavu sám
odnésti a tam si jej po celou dobu sám krmiti, čistiti i ošetřovati
a míti jej proti průvanu, vedru neb naopak chladu takřka pod
sklem ukrytého, ten ať raději miláčka svého v šanc nevydává,
neboť následkem svízelů na výstavách utrpěných psíčků
trpasličích churaví a hyne jisté procento. Dámské psíčky
vystavovati jest pro pěstitele vždy velkou obětí a proto tím
mileji musí každého dojmouti pohled na skupinu obětavých
dam - pěstitelek zobrazených v době, kdy se svými něžně
vypiplanými a vyhýčkanými mazánky na výstavu psů vydati
se chystají. Jsou to ušlectilí, vzácní representanti psího
salonního světa, které tu s velitelkami jejich zříme..."
Mezi dámskými psy je zvláště vzpomenut grifonek a
vyzdihnuta péče o jeho delší rozčepýřenou srst. Grifonky
vidíme v těchto letech 1903-1904 často na obrázcích, takže
lze předpokládat, že jsou sice vzácní, drazí, ale oblíbení.V
jedné inzerci je grifonek nabízen za 700 korun.
Autor vzpomíná výstavu pro malé liliputánské psíčky v
Berlíně. Výstava se setkala s nebývalou odezvou a kralovali
na ní právě grifonci.
Z první světové války máme zprávu o tom, že Antonín Dítě,
známý kynolog a organizátor výstav, chovatel kolií, dovozce
prvého hnědého dobrmana do Čech, choval krysaříky, malé
knírače a grifonky. Stopy po jeho odchovech jsme ovšem žádné
nenašli.
Až zpráva z r.1925 říká, že pan Jan Pátek, lesník z
Brna, dovezl bruselského grifonka z Německa, Mettu Romerthurm,
která byla dlouho jediným grifonkem v Čechách.
V r.1928 navštívil prezident T.Garrigue Masaryk kněžnu
Schwarzenbergovou na Orlíku a zde se setkal s bruselskými
grifonky.
V r.1932 jsou zaregistrovány chovatelské stanice s českými názvy
a to pod číslem 58 Z Obory, majitelka paní Eleonora Kinská z
Prahy a č.59 Z Peček, majitelkou je paní Hrubá, velkostatek
Červené Pečky. O těchto stanicích je zmínka i v dalších
letech a jejich chov grifonků byl úspěšný.
Po druhé světové válce mizí krysaříci, opičí pinči i
grifonci. Jejich úspěšný návrat začíná až v osmdesátých
letech dovozem prvé bruselské fenky Debby von Lustigen
Kleeblatt. Tu dovezl František
Pěnička z Německa. Zásluhou paní Heerkens z
Holandska byla tato fenka nakryta v Holandsku Idem von
Heerschuur.
Od této známé chovatelky byl dovezen i první krycí pejsek,
belgický grifonek Nikkie von Heerschuur.
Pro úspěšný chov by to samozřejmě nestačilo a tak pro celý
český chov bylo významné seznámení s chovatelskou stanicí
pana den Ottera a Hanse Bleekera vd.Platte Belskes. Odtud přišel
červený brabantík Grolleke, který významně ovlivnil chov
svou krásnou červenou barvou. František Pěnička pak dovezl
další fenečku Valiseke a ze Švédska přišla brabantice
black and tan Ratcatchers Elektra.
Úspěšně do chovu zasáhl i další brabantík, kterého
dovezla paní Valerie Petrová, Napoleon Leo Belgicu, z
chovatelské stanice, jenž je pokračovatelkou vd.Platte
Belskes.
František Pěnička koupil ještě černého brabantíka
Isidora du Clos de l ancienne ferme a jeho nevlastní sestra patřila
paní Aleně Hruškové. Tato fena bohužel po porodu uhynula a
zůstal po ní krásný pejsek brabantík black and tan Bohouš
od Vlčího pramene.
V poslední době přibyl do našeho chovu další pejsek Leo
Belgicu Count on me, bruselský grifonek po anglickém otci a švédské
matce a fenečka Leo Belgicus paní Nečáskové.
Návrat grifonků do Čech je nezvratný a díky pochopení a
pomoci pánů den Ottera a H.Bleekera, se může náš
chov slibně rozvíjet. Přispělo k tomu i krytí Bei Monge
Michaela Slováka v Holandsku. Na oplátku odjíždí brabantík
Bohouš od Vlčího pramene na půl roku do Holandska, kde na něj
čekají krásné holandské psí slečny.
Chov grifonků je dnes možný opravdu za mezinárodní spolupráce.
Grifonci získávají u nás stále větší oblibu a věříme,
že si to plně zaslouží nejen pro svoji přátelskou a něžnou
povahu.
Připravila Lada Bertrandová.
|
