|
Čauky,
lidičky a psí kamarádi.
V jednom
z letošních Zpravodajů si moje panička přečetla, že
máme v klubu grifonků a brabantíků pejska, který cvičí
agility. A s překvapením zjistila, že je vlastně řeč
o mně. Bylo nám vytknuto, že jsme se nepochlubili. Ale
v té době mi bylo pouhých 8 měsíců a ještě se
nebylo čím chlubit. Ne, že by to nyní bylo o moc lepší,
ale přece jen, mám za sebou rok intenzivního výcviku a několik
takzvaně neoficiálních závodů. Musím podotknout, že mimo
prvního se mi povedly všechny starty. Proč jsou závody
tzv.neoficiální? Protože oficiálně uznaných závodů se
mohou zúčastnit pouze psi starší 18 měsíců. Pro nás mrňata
se pořádají ty neoficiální, abychom si zvykli např.na změnu
prostředí, jiné zvuky, více psů atd… A hlavně také na
každém dalším závodu poznáváme budoucí konkurenci ve
své třídě. Myslím, že v posledním závodu
v Chlumci u Ústí nad Labem konečně všichni zúčastnění
pochopili, že TEN GRIFONEK („a to je opravdu pes
s rodokmenem?“ zní častá otázka) je velká konkurence
pro všechny řekněme tradiční agilitní plemena. Pravda,
nekončil jsem zrovna první, ale třetí místo je také pěkné
a možná příště …..
Samozřejmě
vím, že nikdy nebudu tak rychlý jako třeba šeltie, nebo
pudl, nebo snad border kolie, ale oni ve své zbrklosti často
chybují. Já jsem grifonek – závodím rád a s chutí.
A hlavně! Při závodě přemýšlím! Takže téměř
nechybuji. No tak dobře, jsem dost namyšlený, ale jak už
jsem řekl – jsem grifonek!
Určitě
vám dám zase někdy vědět jak pokračujeme s paničkou
v našich agilitích a výstavních aktivitách.
Mějte
se všichni moc hezky
váš
reprezentant
belgický
grifonek
Bonifác
Roxmavel
|
