|
Ufounci se mi
dlouhou dobu líbili a v době, kdy u nás padlo
rozhodnutí, že wesťákovi pořídíme kamaráda, bylo
v plemeni jasno. Sepsala a utřídila jsem si požadavky a
mailovou cestou jsem se dostala až k Ladě Bertrandové.
Předcházela tomu
dlouhá řada dopisů a oťukávání, než z Lady vylezlo,
že má Aleška ulitýho doma na gauč jako mazlíka …… ale
slovo dalo slovo a v srpnu 2004 už jsme s manželem
i bílým výrostkem (westík) mířili směr Boskovice. Hoši
se tím pádem seznámili cestou – na neutrální půdě.
Jaké bylo ovšem westovo překvapení, když nás Áďa
neopustil ani při vstupu domů a řekla bych až pobouření,
že ta „divná návštěva“ nejde domů ani večer. Druhý
den už wesťák neopouštěl trucovnu pod stolem, což mu vydrželo
ještě týden. Už druhý den se Alda rozkoukal a vzhledem
k tomu, že pořád běhal po bytě sem a tam jako tryskomyš,
začali jsme si s manželem lámat hlavu, kdepak že se to
podivné stvoření vypíná =o))
Asi po týdnu přišel zvrat – Fuč (westík) vylezl zpod
stolu – asi smířený s tím, že už „to“ tady zůstane
– a začal prozkoumávat. Áďa si natolik věřil, že zkusil
pár nakrývacích akcí, které mu ovšem okamžitě Fuč rázně
zatrhl a světe div se, za další týden jsme řešili jiný
problém – jak vyvenčit psy jednotlivě, protože jakmile
jsem vyrazila ven jenom s jedním, tak se před domem
zastavil a odmítal pokračovat bez věrného druha. Ale i tohle
jsme časem vyřešili a hoši si postupně zvykli.
Jak plynul čas, přišla Aluškova puberta – tu jsme kupodivu
přečkali relativně
v klidu, ale nemůžu napsat, že by nám hoši stále nepřipravovali
nějaké „príma překvapení“. Způsob hrátek se časem
decentně změnil a hoši přitvrdili
(věřili byste, že se ufounkova hlava vejde celá do westí
tlamy?), ale jako nejoblíbenější pořád zůstává hra na
honěnou =o) (Áďa má speciální fígl – když nemá Fuč
náladu, tak se k němu zezadu potichu připlíží a buď
ho zrovna štípne nebo mu aspoň zaštěká ….. no,
jak to slušně napsat …… viz foto =o)))
Další Aldovo období bych nazvala „čtenářským“.
Zajímal ho jakýkoli denní tisk, knížky, prostě cokoli, co
aspoň trošku připomínalo papír (vč. toaletního =o)).
Pojali jsme dokonce podezření, že Áďa umí číst, protože
když jsme zapomněli někde položený TV program, tak Ady sežral
vždycky jenom stránky dní, které měly teprve následovat a
„starých“ si ani nevšiml.
 Taky
by se dal Alíš nazvat „malým meteorologem“ ….. zdá se,
že žije v představě, že letos přijde krutá zima a
proto si musí po bytě dělat zásoby na „horší časy“.
Nejdřív házel pamlsky za sedačku (než jsem to zjistila, tak
už byla zásoba celkem slušná =o))). Když jsem tuhle „spíž“
zrušila, tak se aspoň pokouší shromažďovat svoje poklady
ve Fučkově iglů – k jeho škodě ovšem – protože už
ho prokoukl i Fuč a samozřejmě mu všechno v zápětí
zbaští =o))
………
a zima přišla =o( Venku mínus 20, hoši nijak zásadně
neprahnou po běhání venku a ostatně my taky ne. Ale tím
zase vyvstává problém, co s přebytkem energie chlupatců
v bytě (sousedi nás musí mít velice rádi =o) Faktem
je, že náhodný příchozí by byl asi velmi pobaven našimi
kreacemi prvků „sportovky“ i agility v rámci
obývacího pokoje.
PS:
Nenašel by se zdatný dobrovolník bydlící poblíž na
nácvik hlídání předmětu? =o)))))
Protentokrát myslím, že jsem se rozpovídala až moc a
doufám, že vás můj malý „příspěvek“ aspoň pobavil
nebo inspiruje ….. podělte se s námi i vy o své zážitky.
Marcela
Marečková
www.ctyritlapky.wz.cz
|
