Dějiny grifonků v Čechách

 

     Do nedávna jsme se domnívali, že první grifonci přišli do Čech až v osmdesátých letech. Výzkumem starých kynologických časopisů v Moravské zemské knihovně v Brně a v Národní knihovně v Praze jsme zjistili, že grifonci byli u nás rozšířeni nejen za první republiky, ale ještě před vznikem Československa.
Již v r.1903 v časopise Svět zvířat se dozvídáme, že nastává velká obliba tzv.dámských psíčků, jenž se prezentovali na zemské výstavě v Praze.
Stojí za to  citovat autora:
"...přední starostí vystavovatelů musí býti, aby své psy uvedli do nejlepší kondice, to jest, aby vhodným krmením, pěstěním srsti, mytím, kartáčováním a vůbec pečlivým ošetřováním upravili celé vzezření psů na nejvyšší stupeň krásy a tělesné dokonalosti. Ježto celkové vzezření vystavených psů hraje při posuzování velkou úlohu a povšechný pěkný dojem nezůstane nikdy bez značného vlivu na výsledek oceňování, nutno věnovati i sebe lépe pěstěným psům před odesláním jich k výstavě péči zdvojenou. Jsou pak to v přední řadě psíčkové nejvzácnější, něžní, drahocenní psíčkové dámští či salonní, ti nejútlejší příslušníci psího světa, kteří vždycky, před výstavou pak zvláště musí být ošetřováni jak oko v hlavě. Jak choulostivý skvost, jenž musí býti úzkostlivě hlazen, leštěn a ukrýván, aby nevzal úhony nebo zkázy úplně. Je vůbec vždycky choulostivo trpasličí psíčky k výstavám transportovati a tam pak vydávat v šanc sterým obtížím, svízelům a nebezpečím jaké útlým tvorečkům hrozí ve výstavním víru, ruchu a hemžení. Kdo nemůže psíčka takového na výstavu sám odnésti a tam si jej po celou dobu sám krmiti, čistiti i ošetřovati a míti jej proti průvanu, vedru neb naopak chladu takřka pod sklem ukrytého, ten ať raději miláčka svého v šanc nevydává, neboť následkem svízelů na výstavách utrpěných psíčků trpasličích churaví a hyne jisté procento. Dámské psíčky vystavovati jest pro pěstitele vždy velkou obětí a proto tím mileji musí každého dojmouti pohled na skupinu obětavých dam - pěstitelek zobrazených v době, kdy se svými něžně vypiplanými a vyhýčkanými mazánky na výstavu psů vydati se chystají. Jsou to ušlectilí, vzácní representanti psího salonního světa, které tu s velitelkami jejich zříme..."
Mezi dámskými psy je zvláště vzpomenut grifonek a vyzdihnuta péče o jeho delší rozčepýřenou srst. Grifonky vidíme v těchto letech 1903-1904 často na obrázcích, takže lze předpokládat, že jsou sice vzácní, drazí, ale oblíbení.V jedné inzerci je grifonek nabízen za 700 korun.
Autor vzpomíná výstavu pro malé liliputánské psíčky v Berlíně. Výstava se setkala s nebývalou odezvou a kralovali na ní právě grifonci.
Z první světové války máme zprávu o tom, že Antonín Dítě, známý kynolog a organizátor výstav, chovatel kolií, dovozce prvého hnědého dobrmana do Čech, choval krysaříky, malé knírače a grifonky. Stopy po jeho odchovech jsme ovšem žádné nenašli.
Až zpráva z r.1925 říká, že pan Jan Pátek, lesník z Brna, dovezl bruselského grifonka z Německa, Mettu Romerthurm, která byla dlouho jediným grifonkem v Čechách.
V r.1928 navštívil prezident T.Garrigue Masaryk kněžnu Schwarzenbergovou na Orlíku a zde se setkal s bruselskými grifonky.
V r.1932 jsou zaregistrovány chovatelské stanice s českými názvy a to pod číslem 58 Z Obory, majitelka paní Eleonora Kinská z Prahy a č.59 Z Peček, majitelkou je paní Hrubá, velkostatek Červené Pečky. O těchto stanicích je zmínka i v dalších letech a jejich chov grifonků byl úspěšný.
Po druhé světové válce mizí krysaříci, opičí pinči i grifonci. Jejich úspěšný návrat začíná až v osmdesátých letech dovozem prvé bruselské fenky Debby von Lustigen Kleeblatt. Tu dovezl František Pěnička z Německa. Zásluhou paní Heerkens z Holandska byla tato fenka nakryta v Holandsku Idem von Heerschuur.
Od této známé chovatelky byl dovezen i první krycí pejsek, belgický grifonek Nikkie von Heerschuur.
Pro úspěšný chov by to samozřejmě nestačilo a tak pro celý český chov bylo významné seznámení s chovatelskou stanicí pana den Ottera a Hanse Bleekera vd.Platte Belskes. Odtud přišel červený brabantík Grolleke, který významně ovlivnil chov svou krásnou červenou barvou. František Pěnička pak dovezl další fenečku Valiseke a ze Švédska přišla brabantice black and tan Ratcatchers Elektra.
Úspěšně do chovu zasáhl i další brabantík, kterého dovezla paní Valerie Petrová, Napoleon Leo Belgicu, z chovatelské stanice, jenž je pokračovatelkou vd.Platte Belskes.
František Pěnička koupil ještě černého brabantíka Isidora du Clos de l ancienne ferme a jeho nevlastní sestra patřila paní Aleně Hruškové. Tato fena bohužel po porodu uhynula a zůstal po ní krásný pejsek brabantík black and tan Bohouš od Vlčího pramene.
V poslední době přibyl do našeho chovu další pejsek Leo Belgicu Count on me, bruselský grifonek po anglickém otci a švédské matce a fenečka Leo Belgicus paní Nečáskové.
Návrat grifonků do Čech je nezvratný a díky pochopení a pomoci pánů den Ottera a H.Bleekera,  se může náš chov slibně rozvíjet. Přispělo k tomu i krytí Bei Monge Michaela Slováka v Holandsku. Na oplátku odjíždí brabantík Bohouš od Vlčího pramene na půl roku do Holandska, kde na něj čekají krásné holandské psí slečny.
Chov grifonků je dnes možný opravdu za mezinárodní spolupráce. Grifonci získávají u nás stále větší oblibu a věříme, že si to plně zaslouží nejen pro svoji přátelskou a něžnou povahu.

Připravila Lada Bertrandová.

     

Slováka v Holandsku. Na oplátku odjíždí brabantík Bohouš od Vlčího pramene na půl roku do Holandska, kde na něj čekají krásné holandské psí slečny.
Chov grifonků je dnes možný opravdu za mezinárodní spolupráce. Grifonci získávají u nás stále větší oblibu a věříme, že si to plně zaslouží nejen pro svoji přátelskou a něžnou povahu.